Stuart E. Mann

Stuart Edward Mann (11. 6. 1905–5. 8. 1986) byl anglický filolog a lexikograf, který působil ve 30. letech jako lektor v nově zřízeném anglickém semináři Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Narodil se 11. června 1905 v Lentonu v anglickém Nottinghamu. Studoval na University of Bristol angličtinu, francouzštinu, němčinu a italštinu (Millaku 2019), doktorát z germánské filologie tam získal v roce 1927. V roce 1929 se přes Itálii vydal trajektem do Albánie. V Tiraně záhy získal místo učitele angličtiny na Technické škole, odborném učilišti (dnes Harry Fultz Institute podle jména ředitele, který tam v té době působil), které v Tiraně založil americký Červený kříž. Mann tam vyučoval v letech 1929-1931.
Poté se přestěhoval do Brna a nastoupil jako lektor v anglickém semináři na Filozofické fakultě. Zpět do Anglie se vrátil v r. 1939 i s manželkou, svou bývalou studentkou z Brna Helenou Pauserovou (19. 7. 1914–27. 11. 1993). Žili v londýnském Hamsteadu. Za druhé světové války pracoval na britském ministerstvu informací a později na ministerstvu zahraničí. Od r. 1947 až do odchodu do důchodu v r. 1972 pak přednášel českou a albánskou literaturu na School of Slavonic and East European Studies na University of London. V tamním archivu je uložena jeho rozsáhlá pozůstalost. Stuart Mann zemřel 5. srpna 1986 (ve věku 81 let) v High Wycombe v jižním Buckinghamshiru.

Z výše zmíněné pozůstalosti pochází pozoruhodné líčení (v angličtině), v němž Mann srovnává Albánii z předválečných let, kdy tam působil, s dojmy z návštěvy země v šedesátých letech – v éře jednoho z nejtužších komunistických režimů.

Obě Mannova lektorská působiště do značné míry určila zaměření jeho celoživotní odborné práce. Je autorem anglicky psané historické mluvnice češtiny (1957; o dvacet let později vyšla přepracovaná verze), psal i o indoevropštině, arménštině aj. Mimořádný význam měly jeho práce pro albánštinu, kde byly po dlouhou dobu významným zdrojem informací o historii jazyka. Zásadní byl jeho anglicko-albánský slovník s 21 000 hesly. Také pro češtinu napsal její historickou mluvnici, dodnes zřejmě jedinou anglicky psanou; zde se ovšem mohl opírat o existující práce. Pro zajímavost uvádíme jeho shrnutí vývoje vztahů mezi češtinou a slovenštinou (a několik stránek na ukázku).
Rozsah dalších Mannových zájmů je patrný níže v sekci Vybrané publikace. Ještě jedna oblast z jeho brněnského působení si však zaslouží zvláštní zmínku.

Mann a moravská romština
Mann se během svého pobytu v Brně soustavně zajímal o jazyk místních Romů. Významným prostředníkem mu přitom byl romský student naší katedry Antonín Daniel.

Podle údajů Závodské (2018:66–68) se Antonín Daniel zapsal na FF (angličtina, francouzština) a na fakultu právnickou r. 1938, nastoupil r. 1939 a po znovuotevření škol po válce ve studiích pokračoval. Dokončil je však v Olomouci. Daniel byl později činný v řadě romských i neromských institucí, působil jako učitel i aktivista a je významnou postavou romského hnutí. O J. Růžičkovi sice jeden zdroj (viz níže) rovněž uvádí, že byl Mannovým studentem, ale jiné zdroje to nepotvrzují a další informace o něm nejsou dostupné.

V roce 1934 napsal Mann Britské a zahraniční biblické společnosti (British and Foreign Bible Society, BFBS) a nabídl jí překlad Skutků apoštolů do romštiny. Překlad pak tato společnost publikovala v Praze r. 1936, podle jeho popisu na webu bible.com vyšel v nákladu 2000 výtisků prodávaných za 3 Kč. Týž zdroj uvádí, že „hlavním kolportérem textu byl sám Mann, který objížděl Moravu, Slovensko a Maďarsko“; Mann podle něj překládal z anglické King James Version do romštiny za pomoci Romů, s nimiž se na Moravě seznámil – nejprve dvou svých romských studentů J. Růžičky a Antonína Daniela, a revizi pak provedli manželé Vrbovi, kteří žili v romské kolonii poblíž Brna. Elšík (2020:15), citující důsledně své zdroje, uvádí jména pomocníků poněkud jinak – podle něj Mann svůj překlad „pořizoval nejdříve s pomocí Antonína Daniela (1913–1996) z Oslavan u Brna, pozdějšího učitele a romského aktivisty (...), a později s pomocí manželů Růžičkových, kteří hovořili jinou varietou moravské romštiny.“ Manžele Vrbovy tedy Elšík nezmiňuje. Jazyk textu Mann označoval za "moravskou romštinu" (Moravian Romany), tento termín používá i Elšík. Jde zřejmě o romský dialekt používaný na Moravě, který zapisoval foneticky na základě českého přepisu, s některých doplněnými diakritickými znaménky. Text tak měl být co nejpřístupnější Romům žijícím v Československu.(bible.com) Text překladu je dostupný online, viz odkaz ve Vybraných dílech. Jeden výtisk je k dispozici v MZK Brno, z něj připojujeme ukázku 1. kapitoly, která v digitalizované verzi na bible.com z nejasného důvodu chybí.
Oba výše uvedené zdroje se shodují, že Mann pořídil vedle Skutků také romský překlad dalších knih Nového zákona (Římanům, Korintským a část Zjevení sv. Jana) a zamýšlel jej přeložit celý, tuto práci ale přerušila nacistická okupace Čech a Moravy. Tyto překlady již nebyly publikovány.
Okolnosti vzniku překladu a jeho distribuce líčí Mann velmi působivě v tomto článku (Mann 1941). Shrnuje své poznatky o romštině v brněnském okolí, vysvětluje přístup k jazykovému řešení i některá překladová rozhodnutí, a líčí také řadu dalších okolností. Ke konci popisuje např. přednášku, kterou měl o knize v romské osadě v Užhorodu, a její závěr: „Having formed a queue, they [the children] each read a verse of the Acts aloud, upon which each received a free copy. The effect on the crowd was curious. Here was Romani actually being read for the first time, they said. And, considering they had never seen Romani in print before, the children read very well.“ Zmiňuje také, jak se stal kmotrem dítěte nejmenované Romky, která mu pomáhala překlad dokončit (Mann 1941:92).

Závodská poznamenává, že její jméno snad půjde zjistit z matrik, ty však vzhledem k ochraně údajů ještě nejsou dostupné. (Závodská ). Podle ní by se tak mohlo ověřit jméno Růžička/Růžičková, které Mann zmiňuje; dodejme, že druhou, méně pravděpodobnou možností by mohlo být výše zmíněné jméno Vrbových z bible.com (?).

Spolupráce s A. Danielem byla však širší. Mann vydal také v angličtině překlady dvou jeho pohádek (Mann 1947), a to dvojjazyčně, i s Danielovým zápisem v romštině; šlo o poněkud jinou, oslavanskou varietu romštiny (Elšík 2020). Článek obsahoval rovněž podrobný aparát s vysvětleními zejména romských neologismů založených na přejímkách z češtiny. Pokud jde o anglické znění, lze těžko určit, jak přesně vznikalo, protože Daniel byl sám student angličtiny, lze ale předpokládat, že konečnou redakci provedl Mann. Zvolil citlivý etnografický přístup, který zachovává styl romského vyprávění. Text je dostupný online.
Ještě předtím Mann redigoval také Danielovo líčení “On the Gypsies of Oslavany: A record of his own people” (Daniel 1944), které je dostupné online a vyšlo nedávno i v českém překladu, viz Daniel 2018.

Vybrané publikace S. E. Manna

• An English-Albanian Dictionary. Cambridge: Cambridge University Press, 1957 (21,000 headwords, 434 pages; especially rich in bird and plant names; Albanian forms in central Gheg dialect).
• An Historical Albanian-English Dictionary (1496-1938). Cambridge: Cambridge University Press, 1938-48 (27,000 headwords, 601 pages; contains many historical and dialectal variants).
• Albanian Literature. London: Quaritch 1955. 121 p.
• A Short Albanian Grammar: with Vocabularies, and Selected Passages for Reading. London: David Nutt 1932.
• Czech Historical Grammar. London: University of London / Athlone Press 1957.
• Czech Historical Grammar. Hamburg: Helmut Buske 1977. Upravené vydání.
• An Albanian Historical Gramar. Hamburg: Helmut Buske 1977. 239 pages. ISBN-13: 978-3871182624.
• An Indo-European comparative dictionary. Hamburg: D. Buske, 1987.
• Armenian and Indo-European. (Historical phonology.) London: Luzac & Co. 1963.
• “The Indo-European Consonants in Albanian”. Language. Linguistic Society of America. 28 (1): 31–40. doi:10.2307/409988. JSTOR 409988
• “N and R Alternation in the Tosk Dialects of Albanian”. The Slavonic and East European Review. Vol. 16, No. 47 (Jan., 1938), pp. 449-455 (7 pages). Published By: Modern Humanities Research Association
• (with Václav Polák) “Present-Day Trends in Soviet Linguistics.” The Slavonic and East European Review, Vol. 26, No. 67 (Apr., 1948), pp. 438-451. Published by: the Modern Humanities Research Association and University College London, School ofSlavonic and East European Studies
• “A Century of Czech and Slovak Poetry by Paul Selver” [review]. Slavonic and East European review, Vol. 26, No. 67 (April 1948), p. 620.
• (Editor) O keriben pal e Devleskre bičhade. Praha: Britskā he averthemeskro kher vaš mre Devleskro Lav [Britské a zahraniční vydavatelství slova Božího]. 1936. Dostupné online [nezahrnuje 1. kapitolu Skutků; viz vyobrazení vpravo na stránce].
• (Editor) “Two Moravian Romani folk-tales.” Journal of the Gypsy Lore Society III, 1947, 26 (1–2). S. 24–36. Dostupné online. Jako separát též v knihovně Muzea romské kultury v Brně.
• (Editor) Daniel, A. “On the Gypsies of Oslavany: A record of his own people.” Journal of the Gypsy Lore Society III, 1944, 23. S. 71–92. Dostupné online.

Literatura

• Daniel, A. 2018. “O Romech z Oslavan. Historická práce Antonína Daniela o Romech z jeho rodné obce.” Romano džaniben 25 (1): 167–186. Dostupné online.
• Elšík, Viktor. 2020. “Centrální romština a příspěvky k jejímu strukturnímu popisu a dialektologii. Úvod k tematickému číslu Romano džaniben”. Romano džaniben. Časopis romistických studií. Roč. 27, č. 1/2020. s. 15
• Millaku, Shkelqim, 2019: “Ndihmesa e Stuart Edward Manni për gjuhën shqipe (The Contributions of Stuart Edward Manni for Albanian Language)”. (February 3, 2019). Available at SSRN: https://ssrn.com/abstract=3328236
• “O keriben pal e Devleskre bičhade 1936 (Morava) (MOR1936)”. [Popis Mannova překladu Skutků apoštolů na webu www.bible.com (Life.Church Operations, LLC)]. Dostupné online.
• Závodská, Milada. 2018. “Žákovská a studentská léta učitele Antonína Daniela”. Romano džaniben. Časopis romistických studií. Roč. 25, č. 1/2018. S. 59–92. Dostupné online.
• Mann, S. E. 1941. “The Acts of the Apostles in Moravian Romani.” Journal of the Gypsy Lore Society, 20 (3): 90–92. Dostupné online.