Umučené stromy

F. Ch.

[Lidové noviny, 6. června 1930]

Najdete je všude, kam dosáhnou ruce brněnských městských zahradníků, v ulicích podél chodníků i ve dvorech, na které má obec jisté právo. Zakrnělé a znetvořené ubožáky s velikými boulemi na kmenech a s orubanými větvemi, na kterých teprve koncem května nebo až v červnu vyrážejí nažloutlé lístečky mrtvolného vzhledu. Jděte jen ulicí Tivoli nebo Sirotčí, Kounicovou nebo Lerchovou, Javorovou nebo Veveří, anebo kam jinam je zasadili, a všude uvidíte ty ubohé akáty nebo javory nebo topoly, starší i mladší, rok co rok v únoru a začátkem března orubávané, takže z jejich korun zbývají po každé operaci jenom zkomolené pahýly. Není divu, že mnohé z nich usychají částečně nebo úplně, kdežto ostatní bídně živoří. Zajděte si do Lerchovy ulice v Masarykově čtvrti a pohleďte na ty mladé topoly, před nemnoha lety vysázené, jak jsou tím stálým kleštěním znetvořeny, jak žloutnou a hynou. Nebo se podívejte v Javorové ulici, jakých rozsoch nadělaly hrubé ruce pěstitelů z těch krásných kdysi akátů, které tam kvetly rok co rok v máji nebo začátkem června podél zahradní zídky bývalého městského sirotčince. Dávno již nekvetou, ba ani nerostou, nýbrž pomalu, ale jistě odumírají. Anebo si vzpomeňte, jaká to bývala před lety rozkoš projít se hořejší částí Kounicovy ulice, když tam kvetla akátová alej před dnešní fakultou přírodovědeckou. Dnes tam místo ní uvidíte jen alej zmučených mrzáčků, stromů, které nikdy nepokvetou, protože jim to nedovolí jejich obecní pěstitelé, placení z peněz brněnského občanstva. Ti na nich nestrpí ani větvičky, na které by mohl vypučet jen jeden hrozen květů.

Snad mi někdo namítne, že se musí větve těch obecních stromů ořezávat a osekávat tak nemilosrdně, aby nevzrostly a nastínily. Ale komu stínily ty mladé akáty v Javorové ulici podél zdi, za níž byla obecní zahrada? Komu stínily ty dva krásné, rozložité akáty v bývalém sirotčinci uprostřed zahrady, která už není zahradou, nýbrž jen dvorem s hrstkou polosuchých stromů, že je před několika lety obecní zřízenci pilou a sekerou připravili o všechny větve až po holý peň? Komu vadily ty jejich kvetoucí koruny, vytrysklé k nebi jako kytice v poušti? A komu by vadily ty ostatní stromy v širokých ulicích, kdyby se jim dopřálo trochu volnosti, trochu života? Kdyby se jejich koruny každou zimu neničily způsobem tak barbarským?

S povzdechem si vzpomínám na cizí města, v kterých jsem žil nebo která jsem poznal, jak tam se ošetřují stromy v ulicích. Není-li pro ně dost místa, tedy jich nesázejí; jestliže je však jednou zasadí, nemrzačí jich tak soustavně a vytrvale jako zde v Brně. Na Veveří ulici vedle vojenské zásobárny roste platan – jen proto tak ztepilý a pěkný, že náhodou zapustil kořeny do půdy vojenského eráru a ruce obecních zahradníků se mu posud nedostaly na kobylku? Takovými platany, ale ještě vyššími a ještě košatějšími, jsou vysázeny na př. ulice francouzského města Fontainebleu, zejména dlouhá třída od nádraží ke královskému zámku. U nás by je byli už dávno vymlátili nebo z nich nadělali netvorných rozsoch bez korun, aby naši obecní zahradníci měli co dělat a mohli se čím pochlubit.

Přimlouvám se za ty umučené stromy brněnských ulic. Snad se nad nimi slituje také některý dobrý člen městské rady, která má v té věci rozhodující slovo. Či bude třeba založit zvláštní společnost nebo dokonce státní ústav na ochranu stromů proti jejich náruživým pěstitelům?

You are running an old browser version. We recommend updating your browser to its latest version.

More info